Literatura:

Období romantismu v české literatuře odpovídá vyvrcholení českého národního obrození, které se stalo celonárodním hnutím, znamenalo definitivní vítězství nad germanizací, postupně nabylo politického charakteru a vnitřně se diferencovalo. V tomto období se česká národní kultura, zejména pak literatura pozdvihla na vyšší úroveň.

Zatímco v předchozím období bylo úkolem autora vychovávat čtenáře a zasazovat se o rozvinutí mravnosti a vzdělání publika, v romantismu představuje literatura autonomní tvorbu, která sleduje pouze estetický cíl. Romantismus se v české literatuře nikdy nerozvinul plně.

Autoři často vycházeli z lidové poezie, ovšem jejich práce se postupně měnily z ohlasové poezie na poezii čistě subjektivní.

V rámci českého romantismu se rozvíjely žánry: poezie, próza, drama. 

Oblíbeným útvarem byla lyricko-epická balada a pohádka. 

Literatura objevila nové estetické hodnoty, jako je kontrast, smysl pro barevnost, obraznost, lidová mluva, hudebnost a zvukomalebnost. V dílech se vyskytovala ironie v rozporu mezi ideálem a skutečností. K oblíbeným tématům patřilo putováním dálky, cesta, poutníci a jezera, děj se často odehrával na rozpadlých hradech či na opuštěných místech. Hlavní hrdinové představovali příslušníky měšťanské vrstvy, bojující proti nepravostem světa. V dílech se  objevovala i skutečnost, že osudy tvůrců byly často ovlivněny jejich těžkou životní situací.

-Hrdina: jedinečný, není schopen realizovat své touhy, sny, má pocit, že ho okolí nechápe, nedokáže se do společnosti začlenit, cítí se jakou vyděděnec, cestuj, jde proti společnosti, jeho láska je vždy nešťastná, není spokojen sám se sebou, propadá psychice, vyhledává dramatické hry v prostředí, není typický, je odlišný ...